Rozhovor s Martinem Zet ke galerijní akci Martin a obři v Galerii Měsíc ve dne (12. 12. - 16. 12. 2016).


Martine, na Akademii výtvarných umění v Praze jsi vystudoval sochařství. Přestože jsi se od té doby věnoval všemu možnému, k sochařské formě a sochařským postupům tě stále cosi přitahuje. Jak bys tuto přitažlivost vysvětlil?

Víš, Jirko, mně až teď dochází, jak hluboko do mě sochařství prosáklo. Ono, když se blíže podíváš, vykukuje i z těch – jak říkáš – „všemožných“ věcí.

Vzhledem k době, kdy jsi studoval, předpokládám, že šlo o velmi klasickou a zřejmě i poměrně konvenční průpravu. Kdy jsi si uvědomil, že ti nabyté znalosti nebudou stačit?

Když jsem studoval, tak jsem opravdu studoval, hodně mě to zajímalo – právě ty základy – portrét, figura, anatomie, kompozice. Ale když jsem absolvoval, toužil jsem vstoupit do jiného sochařského prostoru. Snil jsem o tom, že budu nacházet nové prostředky.

V tom ostatním, čemu jsi se věnoval a věnuješ, jsi samorost, a nebo jsi měl také své neformální učitele, kteří ti naznačili cestu či možnosti?

Nevím, co odpovědět. Necítím příliš velkou vazbu k žádnému konkrétnímu učiteli. Považuji toto prostředí za komunitní – jedna komunita od pravěku, ve které dochází k neustálému vzájemnému oplodňování.

Když jsi mi rámcově uváděl námět série akcí Martin a obři, tak jsi na úvod řekl, že tě opět zajímá figura. Co takový zájem povzbudilo?

Sahá si pro mě táta a atmosféra jeho ateliéru, ve kterém jsem vyrůstal.

Zveme osoby vysokého vzrůstu, kterým na místě odliješ postavu do sádry. Vycházíš z pravidla, že pro sochu či plastiku musíme figuru vždy zvětšit, aby ji pozorovatel vnímal jako figuru v životním měřítku. „Obry“ tak vlastně budeš „zmenšovat“. Nejdříve bych se tě zeptal na to, jestli chápeš, v čem spočívá podstata tohoto rozdílu ve vnímání živé osoby a jejího modelu / reprezentace?

Martin Zet, Egalité, Turecko, 2006.
Nejvíc se mi líbí představa, že to je život. Takže když se říká, že na váze smrtí ubude 21 gramů, že to je tedy hmotnost duše, tak v tom, jak působí objem, je to 21 procent.

Vzrostlé lidi vnímáme jako vysoké, protože jsou vyšší než většina z nás, tedy se vymykají z normy, kterou právě tato většina stanovuje. Ve své akci tedy vycházíš ze dvou norem. Z normy vztahující se na lidské bytosti a normy pro umělce. Chtěl bys, aby diváci vnímali tvoji akci také jako metaforu světa, který je prostoupen normami ovlivňujícími jeho podobu?


Jde o pokus tuto dvojakou výškovou normu prověřit. Zatím pracuji pouze se zobecněným předpokladem. Možná to v konkrétním případě bude působit úplně jinak.

Je příliš ostré charakterizovat tvůj záměr slovy, že z lidí výjimečných hodláš učinit lidi průměrné? 


Z lidí výjimečných se pokusím udělat výjimečné sochy.

Sám jsi docela vysoký. Kolik měříš?

Moje vojenská míra byla 187,5 centimetrů. Ale už se smršťuji. Když jsem v galerii Futura letos vystavil formu svého těla, Michal Novotný nechtěl věřit, že se jedná o dospělého člověka.

Má tudíž pro tebe akce Martin a obři nějaký osobní rozměr?

Ano, velmi se těším na spolupráci s těmi, kdo se odváží přijít. Být zaformován je hodně zajímavá zkušenost. A já budu s nimi, když je do formy uzavřu, i když je osvobodím.

0

Přidat komentář

Načítání